3°Cicon

icon Infocentrum: 9:00 - 12:00 12:30 - 17:00

Otevírací doba informačního centra

Pondělí 9:00 - 12:00 12:30 - 17:00
Úterý 9:00 - 12:00 12:30 - 17:00
Středa 9:00 - 12:00 12:30 - 17:00
Čtvrtek 9:00 - 12:00 12:30 - 17:00
Pátek 9:00 - 12:00 12:30 - 17:00
icon icon icon
cs arrow
  • English
  • Deutsch
icn
Objevte Virtuální Aš

Objevte Virtuální Aš

Kulturní cesta fojtů v Aši

iconZačít objevovat
overlay overlay
img

Poznejte Aš novou formou při procházení zaniklých historických míst.

Projekt „Kulturní cesta fojtů” představuje město Aš unikátním způsobem, pomocí virtuální reality.



Přeneste se do minulosti, prohlédněte si zaniklé historické objekty a setkejte se s historickými osobnostmi města Aš ve virtuální realitě.

Projděte se na Goethově náměstí na počátku 20. století a připravte se na setkání s J. W. Goethem, Gustavem Geiepelem, Konradem Henleinem nebo s mýtickou postavou zvanou Nahřbetskoč...




O projektu Kulturní cesta fojtů

Kulturní cesta fojtů„Kulturní cesta fojtů“ je zaměřena na spolupráci jedenácti projektových partnerů v oblasti historie a kultury. Projekt přinese doposud chybějící propojení přeshraničních turistických nabídek v rámci regionu, čímž dojde ke zvýšení atraktivity dotčeného území včetně města Aš a Cheb. Pozitivní důsledky provázání regionální kultury s místní veřejností přispějí k posílení regionální identity na obou stranách hranice. Inovativní je především znovuobjevení západních Čech a středního Německa jakožto přeshraničního evropského turistického regionu. Přeshraniční „Kulturní cesta fojtů“ by se měla stát významnou součástí nového durynsko-saského turistického regionu „Vogtland,“ s inovativním přeshraničním spojením se západními Čechami v rámci Euregia Egrensis.


 

Tento záměr by měl být v rámci hlavního projektu plánované „Kulturní cesty fojtů“ realizován v turistickém regionu „Vogtland“ a v přeshraničním cestovním ruchu mezi Fojtskem / západními Čechami – Karlovarským krajem. Územní těžiště předkládaného projektu se nachází v oblasti, do níž spadají významná místa, která jsou součástí „Kulturní cesty fojtů“ – např. Weida, Greiz, Plauen, Mylau, Cheb a Aš.

Kulturní cesta fojtůProjektem dojde k propojení regionální kultury a spolupráce veřejnosti v oblasti turismu na posílení regionální identity na obou stranách hranice. Společné stránky projektu jsou www.kulturweg-der-voegte.eu

img

Jak to funguje

Prohlížení historických 3D objektů



Pro prohlížení historických 3D objektů stačí na konkrétním místě namířit chytrý telefon nebo tablet na místo, kde se historický objekt původně nacházel a nechat se přenést do minulosti.


img
img

Jedná se o unikátní mobilní aplikaci, která umožňuje cestování časem a představuje zcela nový způsob objevování zaniklých památek formou ojedinělých výletů do historie.



Aplikace timeTRIP zobrazuje historické objekty pomocí virtuálních 3D modelů v reálném čase na displeji vašeho mobilního zařízení, a to ve skutečné velikosti a přesně v místě, kde se památky původně nacházely. Pohybem sledovacího zařízení lze objekty pozorovat, jako by před vámi skutečně stály a vnímat tak historická místa v autentickém kontextu.

Aplikaci timeTRIP lze použít nejen pro prezentaci exteriérů, ale také pro zobrazení interiérů budov, a každý objekt lze navíc prohlížet v různých historických obdobích. Součástí systému jsou také dobové fotografie, videa a další informace. Za navštívení historických míst získá cestovatel navíc suvenýr v podobě virtuálního 3D modelu historické památky, který si poté bude moci v aplikaci kdykoliv prohlédnout



Den 1#

Příběh Goethova náměstí

Vzdálenost od IC:

348 m

Příběh Goethova náměstí sledujeme přibližně od roku 1900, kdy náměstí tehdy zvané Tržní, funguje jako obchodní centrum města a probíhá zde čilý ruch. V roce 1929 je zbourán první blok domů zvaný Špalíček, jednoduše proto, aby na náměstí bylo více místa. Ve 30. letech ho následuje zboření dalších sousedních domů. K fatální změně však dochází po r. 1945 v souvislosti s vysídlením německého obyvatelstva. Domy byly nejprve vyrabovány a záměrně poškozovány. Neobydlené a neudržované domy, postižené navíc působením spodní vody, začaly chátrat. Jejich stav se stal neudržitelný a v polovině 50. let 20. století bylo rozhodnuto domy zbourat a nahradit je socialistickou výstavbou, ke které však paradoxně nikdy nedošlo. Jediný, kdo zůstal, je J. W. Goethe, který zaujatě pozoruje krystal egeranu.

icnodkaz icnmapa

Den 2#

Barokní podoba evangelického kostela a elektronické varhany

Vzdálenost od IC:

534 m

Jak se obec rozšiřovala a vzkvétala, kapacita kostela již nestačila, proto byla v roce 1747 zahájena přestavba, tentokrát již v barokním stylu. Již o první adventní neděli roku 1749 se slavily bohoslužby v novém kostele sv. Trojice.

Kostel měl tři empory s více než 2500 místy k sezení, celkem však mohl kostel pojmout až 4000 lidí. Tento dům Boží byl ušetřen při požárech, které zpustošili město v letech 1781, 1814 a 1872.

Koncem 18. století se Pánové z Zedtwitzu museli podřídit České Koruně. Zároveň jim císařovna Marie Terezie dovolila skrz tzv. Temperamentní punkty vykonávání volného náboženství podle evangelického vyznání a ještě vydala povolení ke zřízení vlastní konzistoře v Aši. V jiných místech rakouského mocnářství se mohli evangelíci scházet k bohoslužbám pouze v neozdobených a nenápadných modlitebnách. V roce 1869 bylo ašské území začleněno pod Vrchní církevní radu ve Vídni. Aš obdržela vlastní superintendenturu.

Tento dům Boží byl ušetřen při několika požárech, které zpustošili město v letech 1781, 1814 a 1872. Přes nedostatek finančních prostředků se uskutečňoval velmi čilý život komunity. Pro narůstající evangelické obyvatelstvo byli zaměstnáni tři faráři. Okolo roku 1900 se naproti kostelu vystavěly tři farní domy.

Dne 2. června 1911 byly v ašském evangelickém kostele instalovány elektronické varhany známé varhanářské firmy Walcker z Luudwigsburgu. Tyto varhany byly darem čestného občana města Aše, továrníka Gustava Geipela, ašské evangelické obci.

V neklidných dobách pro Ašsko, mezi dvěma světovými válkami, byl majestátní evangelický kostel se svou z daleka viditelnou věží, symbolem bezpečí. Ve válečné vřavě zde mnoho lidí nacházelo útěchu a naději, aby mohli přestát zlé časy.

Poslední německou evangelicko-lutheránskou bohoslužbu v ašském kostele kázal farář Krehan 6. listopadu 1946. Po odsunu Němců, v letech 1945 a 1946, zde zůstala pouze malá část evangelického farního sboru. Farář Gustav Alberti byl vysídlen v květnu 1946. Po vyhnání působil jako farář ve vesnici Erkersreuth u Selbu.

Od té doby ašský evangelický kostel chátral, až roku 1956 se státní úřady na nátlak památkové péče rozhodly kostel renovovat.

icnodkaz icnmapa

Den 3#

Park Historie

"připravuje se"

icnodkaz