Příběh Goethova náměstí sledujeme přibližně od roku 1900, kdy náměstí tehdy zvané Tržní, funguje jako obchodní centrum města a probíhá zde čilý ruch. V roce 1929 je zbourán první blok domů zvaný Špalíček, jednoduše proto, aby na náměstí bylo více místa. Ve 30. letech ho následuje zboření dalších sousedních domů. K fatální změně však dochází po r. 1945 v souvislosti s vysídlením německého obyvatelstva. Domy byly nejprve vyrabovány a záměrně poškozovány. Neobydlené a neudržované domy, postižené navíc působením spodní vody, začaly chátrat. Jejich stav se stal neudržitelný a v polovině 50. let 20. století bylo rozhodnuto domy zbourat a nahradit je socialistickou výstavbou, ke které však paradoxně nikdy nedošlo. Jediný, kdo zůstal, je J. W. Goethe, který zaujatě pozoruje krystal egeranu.
